Chovem krátkosrstých morčat se zabývám už více než 20 let od roku 1989. První morčátka byla zverimexová, později hobby chov mých známých nebo vlastní odchov. Vždy jsem chovala krátkosrstá hladká vícebarevná morčata (převážně trojbarevná), takže se dalo očekávat, že na tuto „tradici“ navážeme (společně s mužem) i v chovu morčat s průkazem původu. Od roku 2009 se zabýváme chovem čistokrevných morčat plemene hladké a anglický crested v kombinaci barev černá, červená a bílá (bikolor a trikolor). Chováme i jedince se saténovým genem a saténové, i když je otázkou zda se saténky budeme zabývat i do budoucna. Naším snem je odchovat zdravého trojbarevného jedince s hezkým rozložením tmavých, sytých barev ve výstavním poměru. 😉

Jsme v podstatě velmi malá chovatelská stanice a chováme morčátka spíše jako mazlíčky, parťáky a kamarády. Samozřejmě chovatelskou vizi a cíl máme a to odchovávat zdravá, typově a barevně i povahově standardní morčata. Naše chovatelská filozofie nejspíš z hlediska chovu jakožto zušlechťování typu, barvy či jiného prvku standardu není optimální, ale pro nás jsou naše morčátka především členy rodiny. Neprodáváme morčata, pokud u nás splodili již dost potomků či jsou třeba příbuzní na náš chov či odchovy. Morčata moc dobře poznají „domácího“ člověka, proto nám přijde absurdní je poslat „dál do chovu“ někam jinam. Pokud má někdo zájem využít např. naše samečky v chovu, jsme rádi a chovatelské spolupráci se samozřejmě nebráníme, pokud to kondice samečků dovolí. Samičky po své chovné kariéře si u nás také užijí pěkný důchod a v klidu a pohodě u nás dožijí, stejně jako samečci. Zkrátka morčátka, pro která se rozhodneme, že si je vezmeme, zůstanou u nás natrvalo.

Název chovatelské stanice

Jméno naší chovatelská stanice je vlastně složenina ze dvou jmen. Siska a Bořivoj, výjimeční trojbarevní samečci, na které se nezapomíná. Siska je také jméno, které mé morčata provází už od první chvíle. Ale tato pocta v názvu náleží Sisce č. 4 čokoládovo-červeno-bílému samečkovi, který byl zkrátka „srdcový“. Druhý v názvu je můj poslední mazlíčkovský tříbarevný sameček Bořivoj, který byl taktéž velká „srdcovka“. 🙂

Trochu z historie a vzpomínání

Moje první morče bylo, jak jinak, zverimexové a už si ho moc nepamatuju. Vím jen, že to byla samička a byla taková hodně bílá, tak jsem jí říkala Bělinka. Jenže to mi bylo kolem 5 let (1989) a morčátko mi jakožto první zvířátko pořídila máma. Vlastně druhé, od strejdy jsem tenkrát dostala k narozeninám džungarského křečka, ale ten byl nerudný a pořád chrastil, spát se u toho nedalo a pořád utíkal, tak jsme takový „vypečený dárek“ strejdovi vrátili (a tak měl strejda svého křečka :D) a máma mi místo křečka pořídila mé první morčátko. 😉 Jak už jsem vzpomněla, jmenovala se Bělinka. Ale mně, jakožto malému dítěti se to časem nějak špatně vyslovovalo, bylo to dlouhé a tak postupně vznikla místo Bělinka – Sisinka, zkrátka Siska. 😉 Takže by se dalo říct, že morčata chovám celý svůj život, už to bude cca 20 let. 🙂

A tak u mě nastala éra „Sisek“. Po Bělince-Sisince, přišla Siska č. 2 (ta se mi ztratila z balkónu u babičky, dodnes nevím, co se s ní stalo, na chvíli jsem odběhla a když jsem se vrátila, už tam nebyla, nebyla ani u sousedů, ani pod balkónem, nejspíš ji vzal nějaký dravec 🙁 No jo, dítě hloupé…).

Potom přišla Siska č. 3, krásná trojbarevná samička, kterou jsem měla moc ráda, ale kterou mi bohužel na jaře 1994 zakousl pes (sibiřský husky), který se ke mně přiřítil, když jsem si s ní jako dítě hrála na trávě před barákem.

Na Vánoce 1993 se Siskou č. 3

I s mámou

S babičkou a dědou a Siskou č. 3Potom následovala Siska č. 4, což byl nádherný trojbarevný sameček čokoládovo-červeno-bílý, toho jsem měla opravdu velmi ráda a dodnes na něj vzpomínám, byl to „pan morče“.

Siska č. 4 v roce 1994

Siska č. 4 z druhé stranyK Sisce (č. 4) jsem si pořídila klasickou trojbarevnou samičku Kuličku a odchovala svůj první vrh, který byl víceméně dílem náhody. 😉

Můj první vrh spolu s Kuličkou a Siska se mnou 🙂Narodila se tři krásná miminka, ze kterých jsem si nechala tříbarevnou krém-slate blue-bílou samičku Fazulku.

Fazulka – tady březí

Siska č. 4 s FazulkouBohužel jsem byla ještě mladá a nezkušená a nestihla jsem mamku a mladou oddělit včas od Sisky a tak byl za čas můj druhý (od Fazulky – čokoládovo-červeno-bílá samička Siska po tatínkovi, krém-slate blue-bílá samička Fazulka po mamince a sameček černý s bílou Filip) a třetí vrh (od Kuličky). Kulička byla po porodu hodně zesláblá a asi po dvou týdnech mi bohužel uhynula. Její dva kluky klasického trojbarevného Koulika a dvoubarevného červeno-bílého Ferdu jsem si nechala a jinak je rozdala známým.

Kulička je schovaná za krémovou Fazulkou – spolu s jejím druhým vrhem a Fazulčiným prvním
Můj druhý a třetí vrh spolu – zleva (na fotce ode mě) Fazulka ml., Filip, Ferda, Koulik, Siska ml. 🙂Tady moje linie skončila, protože Fazulku (která byla na letních prázdninách u babičky a dědy, kde se mohli proběhnout po zahradě) dala babička s dědou jedné těžce nemocné holčičce, které se hrozně moc líbila a mně řekli, že umřela… Dozvěděla jsem se to až po letech a i když jsem ráda, že Fazulka spříjemnila chvíle nemocné dívence, trochu mě to mrzí, protože i já jsem měla Fazuli ráda. Časem umřel Siska a tím skončila éra Sisek, protože další morče už jsem po tomhle vyjímečném samečkovi pojmenovat nechtěla. Potom odešel i Koulik, který se nepohodl s bráchou Ferdou, který ho kousl do čumáčku a Koulik potom do druhého dne umřel, i když to vypadalo jako prkotina… Ferdu jsem potom měla dlouho až i on odešel (1997/8).

Potom jsem si řekla, že už si další morče nepořídím, ale nějak jsme to s mámou nevydržely a máma mi pořídila trojbarevnou holčičku Ťapku (měla jednu černou Ťapku), která nás opustila kolem Silvestra 2001.

Ťapka

Ťapka z druhé strany spolu s křečíkem JežichemPo Ťapce jsem asi půl roku morče neměla, když mi k 18. narozeninám v roce 2002 kamarádky daly mou první rozetu, černobílého samečka Pinďu.

Pinďa

Pinďousek na gaučiByl moje první rozeta, byl opravdu krásný a mohutný, i když rozety výstavní neměl. 😉 Ze zverimexu si přinesl svrab a když jsme ho vyholili, kvůli stěrům z kůže, tak už mu pak ty rozety ani nenarostly, takže byl spíš dlouhosrstý. :)) Za mlada byl jako „živé stříbro“ byl hodně aktivní a měl super povahu, ke stáru už měl rád svůj klid. Pinďa byl naše zlatíčko, byl to skvělý sameček a nejhezčí morče, co jsem kdy měla (blížil se standardu morčete nejvíc ze všech). K Pinďovi jsem si později v roce 2005 pořídila úžasného klasického trojbarevného samečka Bořivoje od své kamarádky a o čtvrt roku později i jeho nevlastní sestru trojbarevnou zlatá aguti-červeno-bílou Áju.

Bořivoj

ÁjaPinďousek se dožil nádherného věku 6,5 let a na konci roku 2008 (21. 11. 2008) odešel do zvířecího nebe. Budu na něj ještě dlouho vzpomínat. Boříček se dožil bohužel jen 3 let, z ničeho nic přestal žrát a i přes veškerou naši snahu se ho nepodařilo zachránit a museli jsme ho 15. 5. 2008 nechat uspat… Bořík byl naprosto jedinečný, druhý „pan morče“, neuvěřitelná osobnost a měli jsme ho všichni moc rádi. Moc nám chybí. A tady se začíná psát příběh naší chovatelské stanice ušlechtilých morčat Sivoj… 🙂

Ája byla náš druhý Bořík, byli si jako nevlastní sourozenci hrozně podobní. Ája jako jediný náš „zverimexáček“ zažila začátky naší chovatelské dráhy a naučila všechny „zakladatele“ papíráky správným morčecím způsobům. 😉 Byla úžasná. Bohužel nás Ájuška na začátku roku 2011 (30. 1. 2011) navždy opustila ve věku nedožitých a krásných 6ti let. Bude nám moc chybět, medvídek náš.

Proč jsem se rozhodla pro morčata s PP?

Aneb začátky naší chovatelské stanice Sivoj

Průkaz původu je pro zvíře v podstatě nepotřebný, pro něj nic neznamená. I pro mě řadu let „papíry“ nic neznamenaly, měla jsem morčátka jako malá ze zverimexu, později svůj vlastní odchov a v posledních letech převážně morčína z hobby chovů mých známých.

Jenže když umřel Boříček a půl roku po něm i Pinďousek, tak jsem se začala poohlížet po novém trojbarevném hladkosrstém morčátku. Známí hobby chov už neměli, tak jsem začala obhlížet zverimexy. A protože jsem tam už více jak 10 let pro morče nebyla, tak jsem se poměrně zděsila… Morčátka ve zverimexu mi přišla jednak velká, na to aby jim mohli být tak měsíc až dva, navíc ty barvy, no hrůza… Většina morčat byla jednobarevná, takové ty barvy typu slate blue, čokoládová, aguti, černá nebo krémová prostě žádné krásně barevné morčátko, které se mi líbí nejvíc… Co se týče plemen, tak spíše dlouhosrsté a hlavně rozeta apod. A když už bylo morčátko barevné a hladkosrsté, tak většinou opět barvy jako krémově-bílé nebo aguti-šedé apod. A když už se naskytlo nějaké barevnější, tak vypadalo nemocné nebo bylo už skoro jako kryska… Prostě děs. Až mi kamarádka Verča (CHS Bellezza Bohemica), které jsem vlastně morčína, jakožto skvělá zvířátka, doporučila, řekla, proč nehledat morčátko u chovatelů. Verče totiž papírová morčata úplně učarovala a jak o tom tak pořád mluvila, tak jsem po nich začala pokukovat i já. A ukázalo se to jako velmi šťastný nápad. To nebyly žádné krysky, ale krásné kulaté kuličky. A tak po hledání, kdy nebylo žádné trojbarevné morčíno, jsem napsala do CHS od Eviky a zamluvila si samečka, z plánovaného vrhu Fanny Elegans a Casper Kvítko, protože oba rodiče se mi moc líbili a doufala jsem, že se něco pěkného trojbarevného povede. Ale protože vrh byl v plánu až na podzim a bylo teprve jaro 2009, tak jsem jen okukovala jiná morčátka a weby chovatelů. A protože Verča věděla, že hledám krásné tříbarevné morčíno, tak když mi ukázala úžasně barevnou černo-červeno-bílou Jezinku Otesánek, která byla z vrhu ještě volná (Verča si brala její 2 saténové sestry), tak jsem prostě neodolala a samičku si okamžitě zamluvila. Byla to prostě srdcová záležitost. A tak k nám neplánovaně už v červnu zamířila úžasná Jezinka Otesánek. A protože morčecí slečny musí mít mimča do 1 roku, jinak je problém, tak jsem začala shánět ženicha. A když už jsme sháněli ženicha, tak jsem si řekla proč tedy nezkusit chovat čistokrevná morčátka a nezaložit si chovatelskou stanici. Přece jen, chovám morčata už 20 let, i nějaké ty vrhy jsem odchovala, zkušenosti mám, i když na výstavy až tak moc nejsem, proč to nezkusit? A tak jsem do toho šla. 😉

Samozřejmě ráda bych odchovávala svá nejoblíbenější morčata – hladká trojbarevná (taková ta klasická kombinace černo-červeno-bílá), protože co jsem se tak dívala, není u nás moc chovatelů, kteří se trojbarevným morčátkům v plemeni hladké (nebo anglický crested) věnují, i když jejich obliba stoupá. Je pravda, že co mám morčata s PP, tak vidím ten obrovský rozdíl mezi morčetem ze zverimexu a morčetem od kvalitního chovatele. Ano, „papíry“ pro zvířátko nic neznamenají, ale majiteli dávají záruku, že morče je opravdu morče a ne kryska, že je o morčátko správně pečováno, nebude zasaženo parazity či plísněmi a nemocné. 😉 Samozřejmě i mezi chovateli lze narazit na neseriózního člověka, ale to platí takřka ve všech oblastech lidské činnosi. (I když je fakt, že morče je pořád morče, u psů mi průkaz původu přijde o dost důležitější (z hlediska povahy atd.).) A když už je ta naše první papírová samička SG, proč nezkusit i satén. Saténová morčata nepreferuji, ale když už je (ty SG) máme, tak mi přišlo škoda toho nevyužít. 😉 Tož tak k našich chovatelským začátkům morčat s průkazem původu v chovatelské stanici Sivoj. 🙂

Na konci června 2009 k nám tedy přibyla hladká trojbarevná samička Jezinka z čistokrevného chovu z chovatelské stanice Otesánek, která má dokonce vlohu pro saténový gen. Jezule byla delší dobu taková rezervovaná, ale dneska už je zvyklá a mazlí se a pobrukuje jako správné morče. 😉

Jezinka Otesánek

Jezule 🙂 Na konci září se k nám dostal nádherný tříbarevný SG sameček anglického cresteda Kvído oficiálně Bertík Elegans. Sháněli jsme ženicha k Jezince a nikde pořádný tříbarevný sameček nebyl až jsme objevili inzerát na Bertíka a jeho kamaráda. Napsali jsme paní a je náš. Z rodokmenu jsme sice zjistili, že je příbuzný (strýc) Jezinky, ale natolik se nám líbil, že jsme ho prostě chtěli. Dorazil k nám jako 6 měsíční z Prahy od rodinky, kde se objevila alergie na zvířecí chlupy a museli ho dát pryč a tak jsme si ho vzali my. 🙂 Je to neuvěřitelně kontaktní morče, je hrozně zvědavý, mazlivý a nebojácný. První noc u nás nám vyskočil z bedny a od té doby se občas chodí „proběhnout“ na vlastní pěst po kuchyni. 😀 Prostě pravý sameček. U nás doma mu říkáme Kvíkálek Kvído. 😉 Mužská část naší domácnosti se, co přišel Kvído, okamžitě zamilovala do morčat s korunkou, takže je jasné, že i crestedíci budou mít u nás doma své místo. 🙂

Protože jsme stále neměli ženicha pro Jezinku, když jsem objevila inzerát, že na Slovensku jsou k zamluvení červeno-bílý samečci SG a jeden satéňáček, tak jsem neváhala. Na saténu netrvám, ale líbí se mi morčata, která mají krásné rozložení barev a to jako jediný splňoval saténový červeno-bílý sameček anglického cresteda Winston Silverday. A tak je u nás doma i tenhle satéňáček, budoucí ženich naší Jezule. Je to naše nejuřvanější morče, hlásí se jako první ať už se jedná o mazlení nebo žrádlo. Kde se co šustne, u toho musí být. 🙂

V prosinci 2009 k nám přibyla krásná červeno-bílá hladká samička Mánička oficiálně Manekýnaod Eviky. Původně jsme měli zamluveného samečka, ale po příchodu Bertíka alias Kvída jsem rezervaci změnila na samičku, protože na Jezuli je Bertík příbuzný, tak ať má taky nevěstu, když Jezince jsme našli Wincka. :)) Chtěli jsme sice tříbarevňačku, ale narodilo se hodně červeno-bílých miminek a tříbarevné samičky pouze 2, přičemž jedna měla červenou barvu hodně promíchanou s černou a druhá byla sice z jedné strany úžasná, ale z druhé strany měla jen černý pruh přes zadek a jinak byla bílá, což se nám moc nelíbilo, tak jsme si vzali samičku, která nám byla ze všech nejsympatičtější a sice Manekýnku, na kterou už se těšíme a nejvíc Kvído, jakožto její budoucí ženich. 🙂

Na začátku listopadu se objevila šokující zpráva, že CHS od Eviky ruší chov. Bohužel chovatelka Eva Poukarová musela z vážných rodinných důvodů zrušit velkou část chovu a nabídla nám, zda bychom si k Manekýně nechtěli vzít i hladkou červeno-bílou (možná SG) samičku Evitku Elegans a úžasného hladkého samečka červeného s bílou Caspera Kvítko. Protože Casper se nám líbil už od mláďátka, tak jsme neodolali a i když jsou 2 morčátka navíc nad náš původně plánovaný stav, tak jsme si je vzali.

Chovná základna CHS Sivoj je tedy kompletní – 6 chovných morčátek (3 samečci a 3 samičky) a 1 nechovná samička Ája, která už je morčecí dáma v důchodovém věku a mláďátka už mít nemůže. 🙂 Jak já říkám, našich 7 statečných ze Sivoje. ;))) Teď už si plánujeme nechat samičky z odchovů a časem zase obměníme mužskou skvadru. Vysloužilá morčátka se nikam prodávat nebudou, dožijou u nás plnohodnotný život 100% mazlíka. 😉

Krytí našimi samečky – pro zájemce o krytí

Pokud byste měli zájem o krytí některým z našich samečků, neváhejte nás kontaktovat na emailové adrese a určitě se nějak domluvíme! 🙂

Než nám napíšete, můžete si v sekci Naše morčata prohlédnout u každého morčátka v úvodním shrnutí pod fotografií jeho zařazení. Morčátka jsou obvykle zařazována buď do kategorie chovnéa nebo mazlík. Pokud je morčátko chovné, pak je možné využít ho v chovu. U samečků, které jsme ochotní zapůjčit na krytí do chovu, je napsáno „chovný – krycí sameček“. U mazlíků není využití v chovu z různých (zdraví, kondice, stáří, vada apod.) důvodů žádoucí a mazlíčky na krytí nepůjčujeme. Všimněte si než nám napíšete, prosím, také dostupnosti krycího samečka, což je uvedeno rovněž v sekci Naše morčata a značí, zda je volný nebo není ke krytí. V závorce je obvykle uvedena poznámka např. že je volný od začátku určitého měsíce a roku apod.
V rámci naší chovatelské stanice upřednostňujeme individuální přístup ke všem zájemcům o malá morčátka a majitelům našich odchovanců! Nicméně pár obecných zásad, jak krytí praktikujeme, nabízíme zde:

Upřednostňujeme umístění samičky u nás, ale záleží na domluvě!
Samečka půjčujeme POUZE do dobrých rukou a podmínek!
Zjišťujeme si, do jakých podmínek sameček půjde, případné reference potěší!
Za krytí nepožadujeme poplatek, budeme rádi za případnou výměnu samečků nebo spolupráci do budoucna!
Pokud je samička ubytována u nás, budeme rádi za příspěvek na krmení!
Také předpokládáme, že je samozřejmostí, že samička bude zdravá, bez parazitů apod. a pokud se jedná o její první krytí, že nebude starší 10 měsíců!